Jak vznikli Černí koně

O nás

Je to síla, co nás nutí vzepřít se osudu,
je to touha, co nás přenáší přes překážky,
je to život, co všemu dává smysl.

Jmenuji se Tomáš Pouch, zabývám se výrobou speciálních jízdních kol pro tělesně postižené děti a v roce 2008 jsem stál u zrodu Černých koní. Jsem handicapovaný, a tak si uvědomuji, jak dlouhé a složité je smiřování se s vlastním handicapem.

V dětství jsem měl těžkou dopravní nehodu, následkem které jsem přišel o nohu. 20 let mi trvalo, než jsem se vyrovnal s tím, že jsem jiný. Pak jsem začal závodit v kategorii horských kol. Mezi „zdravými“ jsem závod dokončoval vždy téměř poslední, přesto jsem si získal respekt a uznání soupeřů, a to mi pomohlo se s handicapem vyrovnat. Sport mě naučil vytrvalosti a posílil pevnou vůli. Cyklistika je účinný lék na bolavou duši, protože handicapovaným přináší to, co jinak nezažijí – svobodu pohybu.

Přišlo mi proto smysluplné věnovat se právě této oblasti, zapojit handicapované do aktivního života. Tak vznikl nápad vyrobit první handbike, speciální kolo s ručním ovládáním. S mými úžasnými kolegy, kteří mi pomohli Černé koně uvést do života, jsme se zaměřili hlavně na děti, protože právě pro jejich správný rozvoj je pohyb nesmírně důležitý. Je to pro ně také zábava a způsob, jak se opět zapojit do běžného života mezi ostatní.

Od roku 2008 jsme ušli velký kus cesty. Jako první na světě jsme začali organizovat seriál závodů pro cyklisty s tělesným postižením v disciplíně MTB (horská kola), včetně kategorií handbike pro vozíčkáře. Stali jsme se leaderem paracyclingu v ČR. Dnes vyrábíme speciální jízdní kola a další kompenzační pomůcky, hlavně pro děti.

Sociální podnik

Zaměřujeme se na výrobu kompenzačních pomůcek a speciálních jízdních kol, které dětem se zdravotním postižením pomáhají k samostatnému pohybu. Zaměstnáváme především tělesně handicapované, kteří jsou na základě svých vlastních zkušeností odborníky. Jen ten, kdo zná osobně problematiku handicapu dokáže efektivně navrhovat pomůcky, které usnadní dětem pohyb.

Podíl osob znevýhodněných skupin přesahuje 30% z celkového počtu zaměstnanců. V rámci principů sociálního podnikání se zavazujeme vygenerovaný zisk (minimálně však 51% zisku po zdanění) znovu reinvestovat do podniku.

Ke stažení

Příběhy našich dětí

Anička H.

Naší nejstarší dceři Aničce je nyní 12 let. Kvůli předčasnému porodu má dětskou mozkovou obrnu a pohybuje se na mechanickém vozíku. Od malička má ráda sport, ale bohužel nemůže jezdit na běžném kole. Zaujala nás proto možnost vyzkoušet dětský handbike od Černých koní. Anička byla první jízdou nadšená a velmi toužila po vlastním handbiku. Byli jsme šťastní, když nám pan Tomáš Pouch zavolal, že pro naši dceru získali sponzora. Od roku 2017 se tak Anička prohání na svém vlastním handbiku a tím i posiluje svaly rukou. Ujede vzdálenost, kterou by na vozíku sama nezvládla.

Vášnivou sportovkyní i přes dětskou mozkovou obrnu

Před třemi lety jsme netušili, že se s handbikem staneme součástí komunity mladých sportovců a jejich stejně nadšených rodičů a budeme se účastnit závodů, které pořádají Černí koně po celé republice. Kromě zážitků spojených se závody tak vznikla i krásná přátelství mezi těmito dětmi i jejich zdravými sourozenci. Anička má dvě mladší sestry – Terezku a Markétku. Díky handbiku už tak není při našich rodinných výletech odkázána jen na vozík. I za to Černým koním moc děkujeme.

Hana a Martin, rodiče Aničky, Terezky a Markétky

Lukáš K.

Lukáš měl vždy problémy s chůzí, nějaký čas trvalo, než lékaři diagnostikovali Duchennovu svalovou dystrofii (DMD). Jedná se o progresivní nemoc, postihuje svaly, které ztrácí sílu a ochabují. Tento proces je nezvratný. V únoru 2018 ztratil úplnou schopnost postavit se na nohy a stal se z něj vozíčkář.

Handbike (speciální jízdní kolo na ruční pohon), Lukášovi umožňuje svobodný pohyb venku, jezdí na výlety a dokonce na kole závodí. Hlavně díky speciálnímu kolu může Lukáš zažívat to, co zažívají zdravé děti.

Jízda na kole a sport je pro Lukáše hnací motor, aby se vyrovnal nejen se svou nemocí, ale i spolužákům.

Dana, maminka Lukáše

Adam K.

Všechno začalo takřka znenadání. Najednou udeřil hrom, který převrátil život celé rodiny naruby. Adam byl naprosto normální, zdravé dítě. Poslední tři týdny vykazoval odchylky, začal se bát chodit ze schodů, ztrácel rovnováhu. Začaly se objevovat nepříjemné příznaky.

Lékaři našli objemný nádor v mozku Adama

Po operaci nastaly komplikace. Nejdříve se vůbec neprobíral z umělého spánku, byly náznaky, že je ve vigilním stavu, což je hluboké kóma. Naštěstí po dvou dnech, co se objevila tato hypotéza, se probral. Adam se probudil k životu, ovšem nebylo to bez následků. Na operaci šel po svých, po ní na tom byl ve stavu, kdy miminko je na tom lépe. Byla to hadrová panenka, která jenom leží. Nemohl zvednout hlavu, ani hýbat žádnou končetinou.

Handbike vrátil Adama na plno do života

Pro Adama nastalo období fyzioterapií, cvičení, posilování, prostě se znovu učil ovládat své tělo, každý pohyb zas a znovu. Zásluhou speciálního kola od Černých koní, to Adam dokázal. Dnes již opět zvládá chůzi a také si díky kolu a závodům našel nové kamarády.

Silva, maminka Adama

Martin S.

Náš syn má Downův syndrom. Společně žijeme na malé vesnici. Díky jeho zdravotnímu handicapu, kdy mimo jiné i špatně drží rovnováhu, mu bylo odepřeno mnoho aktivit, které „normální“ děti mohou provádět a berou je jako samozřejmost. K tomu patří i jízda na kole.

Martínek trpěl poruchou rovnováhy

Ať jsme se snažili sebe víc, klasické kolo i s přídavnými kolečky bylo nestabilní a Martínek se bál a byl velmi negativní. Smířila jsem se s tím, že jízda na kole je pro syna nedosažitelná. Proto jsem hledala možnou alternativu a náhodou jsem narazila na Černé koně. Od prvního zavolání neuběhlo dlouho a Martínek byl hrdým majitelem speciálního kola. Díky nízko položenému těžišti se vůbec nebál. Hned jak si poprvé na kolo sednul – byl šťastný.

Na tu jiskru v oku, nadšení a úsměv nikdy nezapomenu. Martínek si užívá jízdu naplno. Rychle si osvojil princip řízení a brždění a s radostí nám „ujíždí“. Učí se novým věcem – zkoordinovat ruce a nohy a u toho přemýšlet, kam může jet a kam ne a pořádně zabrat, když je mírnější kopec. Již se těšíme na příští rok, kdy pojedeme na vzdálenější výlet celá rodina. Rádi bychom se také s Martínkem zúčastnili nějakého speciálního závodu, aby poznával více věcí a lidí kolem sebe, aby se mu „rozšířil“ a obohatil jeho svět. Za to vše děkujeme.

Andrea, maminka Martina